(ROZHOVOR): Petra Martišková: Je skvělé vytvářet zbrusu nový pohádkový svět

Petru Martiškovou jsme poprvé poznali díky dětských knihám Můj kamarád dinosaurus a O Rozárce Čarodějné a zlobivém Pepíkovi. Následně jsem zjistila, že autorka má na svém kontě mnohem více dětských knih. Navíc se nezaměřuje jen na mladší čtenáře, ale také na dospívající dívky, pro které sepsala několik románů. Jak jde vlastně skloubit tyto odlišné žánry? A proč zrovna dětské knížky a romány? Vše se dozvíte v následujícím rozhovoru!


Jak jste se k psaní dětských knih dostala?

Přiznám se, že jsem vůbec netušila, že budu někdy psát pohádkové příběhy pro děti. Psala jsem young adult knížky a byla spokojená. Jenže jednoho dne přišla naše tehdy asi šestiletá Natálka se záludnou otázkou, kdy si bude moci přečíst nějakou mou knížku. Bylo mi jasné, že než doroste těm, které píšu, bude si muset hodně dlouho počkat. A tak jsem se rozhodla pro ni vymyslet pohádkovou knížku a Hejkalka byla na světě.

Chtěla jste být už jako malá spisovatelkou?

Myslím, že ano. Milovala jsem knížky a první pokus o příběh, který bych dnes rozhodně nenazývala knížkou, jsem napsala propiskou do sešitu už ve dvanácti letech. Ale k tomu opravdovému psaní vedla ještě hodně dlouhá a ne vždy úplně snadná cesta.

Píšete knihy pro mladší čtenáře i náctileté dívky. Proč zrovna tyto dvě cílové skupiny?

Možná je to tím, že v době mých „spisovatelských začátků“ jsem přicházela do puberty a dívčí románky jsem měla ráda. Takže když jsem psala první nesmělé příběhy, vždy to bylo romantické dívčí čtení. A to už mi zůstalo. Dodnes se ráda vracím alespoň prostřednictvím svých hrdinů do dob prvních lásek a dospívání. Dětské knížky přišly později, ale zamilovala jsem si je úplně stejné. Je skvělé vytvářet zbrusu nový pohádkový svět.

Co vás na psaní knih nejvíce baví?

Baví mě popustit uzdu své fantazii a ztratit se ve světě, ve kterém se může stát naprosto cokoliv. Třeba se z takové obyčejné smrkové šišky vylíhne malý dráček nebo se hastrmanka skamarádí se zlatou rybkou, která umí splnit každé přání, čertice se zatoulá do lidského světa a nešikovná čarodějnice nechá zmizet všechny školy… Na všechny bez rozdílů čeká hodně dobrodružství, jedno je ale jisté, každý příběh vždycky dobře skončí, protože já prostě miluju šťastné konce.

Kde nejčastěji hledáte inspiraci a náměty pro vaši tvorbu?

Nápady ke mně chodí tak nějak, jak se jim zachce. Třeba knížku Velké dobrodružství malého dráčka jsem vymyslela, když jsme byli s rodinou na houbách a spadla přede mě šiška, která vypadala jako malý dráček. K příběhu Nepovedené kouzlo mě přivedl jeden klučina na besedě, když jsem se dětí ptala, co by si přály, aby jim zlatá rybka splnila za přání, odpověděl, že by chtěl, aby zmizely všechny školy. Hodně nápadů mi skočí do hlavy při toulkách přírodou a skoro geniální místo na vymýšlení příběhů je motorka. Mockrát už mě také napadl příběh před spaním, takže mám v nočním stolku vždycky po ruce blok a tužku.

Co považujete za svůj největší pracovní úspěch?

Největším úspěchem pro mě je okamžik, kdy držím novotou vonící knížku poprvé v ruce, když se rozletí do světa k malým i velkým čtenářům a hlavně když se moje příběhy líbí. Mám ohromnou radost, když mi od malých dětí přijdou obrázky, dopisy nebo třeba nápady, co by si přály, abych napsala. U starších čtenářů si velmi vážím každé zprávy, fotky nebo recenze. Jsem vděčná za to, že mě paní knihovnice zvou na besedy a dětem se líbí. Tohle všechno je pro mě ohromný úspěch a taky neskutečný motor do dalšího psaní.

Máte k některé z vašich knih specifický vztah – je vám bližší nebo ji máte prostě jen
raději? Proč?

Určitě mám, třeba ke knížce Tanec v srdci, která koncem května vyjde v upraveném druhém vydání, protože to byla má úplně první knížka, co jsem napsala. Pak jsou to knížky, ve kterých jsou schované mé vlastní životní příběhy, a docela určitě zvláštní vztah mám také ke knížce Tajemství obsidiánu, která právě v těchto dnech jde do tisku a po sedmi letech, kdy jsem ji měla v šuplíku, konečně spatří světlo světa. Je to má úplně první young adult fantasy a její psaní mi dalo asi zatím nejvíc zabrat. Lovila jsem na netu i v knihovnách, navštívila spoustu hradů, zámků, alchymistických dílen, ptala se odborníků, vyrážela na prohlídky
měst, aby byl temný svět démonů a zaklínačů co nejvíc uvěřitelný.

Ve kterých nakladatelstvích se můžeme setkat s vašimi knížkami?

Dětské knížky jsem vydávala nejprve v nakladatelství Brána, nyní spolupracuji s nakladatelstvím Grada a Fortuna Libri. Young adult knížky mi vychází v nakladatelství Alpress a na plánované trilogii Tajemství obsidiánu spolupracuji s nakladatelstvím CooBoo.

Co děláte, když si chcete od psaní knih odpočinout?

Když zrovna něco nepíšu, tak ráda knížky čtu, sportuju, baví mě jóga, brusle, kolo, letos jsem poprvé vyzkoušela v zimě běžky a myslím, že se k nim budu ráda vracet. Hlavu si parádně vyčistím v přírodě, kam chodím na procházky s našimi pesany, s rodinou a přáteli podnikáme nejrůznější výlety a taky sebou ráda prostě jen plácnu k Netflixu. 🙂

Prozradíte, na čem nyní pracujete?

Právě teď jsem dokončila všechny úpravy na zmíněném Tajemství obsidiánu a v létě bych se ráda pustila do druhého dílu, protože je plánovaná trilogie. Mám dopsanou také další knížku pro děti, tentokrát z edice Druhé čtení a můžu prozradit, že knížka se bude jmenovat
Strašidlo z 2.B a právě teď ji ilustruje Marie Koželuhová. Pár obrázků už jsem viděla a moc se na knížku těším. V průběhu roku by měla vyjít také nově ilustrovaná Hejkalka a čeká mě nová knížka pro mladé s názvem Vůně léta.

Jaké plány máte do budoucna? Na co se těšíte a kam byste se chtěla na své profesní dráze spisovatelky dostat?

Budu určitě moc vděčná, pokud budu i nadále psát a vydávat knížky. Také doufám, že se trošku zklidní situace kolem nás a zase vyrazím za dětmi na besedy, protože to mě moc baví a naplňuje. A také doufám, že se konečně dokopu a napíšu nějaký ten příběh pro dospělé čtenáře.


Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments