(ROZHOVOR) Dagmar Medzvecová: Svůj největší pracovní úspěch stále hledám

Původně se věnovala ilustrování, dnes už je zároveň i spisovatelkou. Dagmar Medzvecová šla za svým snem a také díky tomu můžeme dnes číst s dětmi její díla jako Kniha skřítků náladovníčků, Dva netopýři na talíři a mnoho jiných. Co nového právě chystá? A jaké má další plány?


Jak jste se k ilustrování a psaní dětských knih dostala?

Přišlo to tak nějak samo. Bude to sice otřepaná fráze, ale snila jsem o tom už od dětství. Hlavně tedy o ilustrování. O tom, že bych i psala, jsem začala přemýšlet až déle. Ale ten hlavní spouštěč přišel s narozením první dcery. To jsem si s myšlenkou začala hrát naplno a taky to pomalu realizovala. Myslím, že bez narození mých dvou dcer bych odvahu k ilustrování nenašla. A odvahu a podporu dodával zároveň manžel, bez toho všeho bych ty správné podmínky nikdy neměla. Takže budou-li to děti a manžel číst: děkuji Vám za trpělivost. 🙂

Co jste jako první vyzkoušela – psaní nebo ilustrování? A co dominuje nyní?

Jako první určitě ilustrování. Vždycky jsem chtěla doprovázet dětské knihy svými obrázky. A tak jsem nejdříve začala kreslit pro radost. Pak i pro radost svých blízkých a postupem času začala své obrázky nabízet dál. Vlak se postupně rozjel a nyní si již mohu dovolit vybírat, co ilustrovat a co nikoliv. Psát jsem začala až později. Nedokážu říct, co dominuje. Pokud to převedu jen na čas, tak určitě více času věnuji ilustrování. Doma z legrace říkám, že píšu knihy jen pro to, abych měla co ilustrovat (smích) – ale není tomu tak. Jde to ruku v ruce. Jsem vděčná za to, že mám tu možnost si své vlastní texty doprovodit svými obrázky. Není to běžné, o to víc si vážím toho, že mi to nakladatelství umožňují.

Chtěla jste být už jako malá ilustrátorkou nebo spisovatelkou?

Ano. Ilustrátorkou již od mala. Můj dědeček maloval a já se na něj vždy moc ráda dívala. Nevěnoval se tedy ilustraci, ale převážně malování obrazů olejem, krajiny atd. Psal a kreslil ale i skautské kroniky, které jsou nyní ve skautském archivu, takže vlastně tak trochu i ilustroval. V létě 2019 nás však opustil, tak mě mrzí, že toho hlavního „kritika“, který by moji práci dokázal zhodnotit, vedle sebe již nemám. Lehkost, s jakou dokázal tuší rychle namalovat indiána, mohu jenom závidět. V knihách jsem ležela od dětství. Na výtvarnou školu jsem sice nešla, ale vynahradila jsem si to studiem knihovnictví, jak na střední, tak vysoké škole a taky několika lety práce ve vědecké knihovně. Knihy jsem tedy měla vždy na blízku a jsem za to ráda.

Co vás na vaši práci nejvíce baví?

Svoboda. Nikdo (až na výjimky :-D) mi do ní nemluví. Jsem svým vlastním pánem, i když je to tedy někdy na škodu. Spoustu let jsem pracovala ve státním i soukromém sektoru. Mám tedy možnost srovnání. Ale rozhodně převažují plusy, tak uvidíme, jak to půjde dál. Ke své práci většinou potřebuji klid, a ten se mnohdy s našimi dcerkami hledá hůř, protože jsou malé a vydrží skotačit celé hodiny. Kreslení je snazší, ale psaní už tak ne. To vždy ztratím nit a začínám nanovo. Ale myslím, že to znají všichni rodiče, kteří pracují z domova. Nejvíc na mé práci mi těší fakt, když se mé obrázky a knihy dětem líbí, nebo když mi někdo pošle fotku své ratolesti s mojí knihou.

Co považujete za svůj největší pracovní úspěch?

To nedokážu říct. Dokážu se vždy radovat jen chvíli a pak už zase hledám, co bych kde mohla vytvořit, nebo na čem se podílet. Takže svůj největší pracovní úspěch stále hledám.

Kde nejčastěji hledáte inspiraci a náměty pro vaši tvorbu?

Všude, kde se dá. Největší inspirací jsou mé děti. Pak různě, někde něco zahlédnu, zaslechnu, vidím v televizi, venku. Nejvíc věcí mi napadá před spaním. To se mi honí hlavou všemožné blbiny a já z toho pak slepím příběh. Dost často mi taky napadne nějaký legrační název knihy, který si zapíšu a obsah knihy vymýšlím až následovně.

Máte k některé z vašich knih specifický vztah – je vám bližší nebo ji máte prostě jen raději? Proč?

Asi to bude Kniha skřítků náladovníčků. Blízká je mi z toho důvodu, protože jsem ji psala celou na základě zkušeností s vlastními dcerkami. A pak také proto, že na ní dostávám samé milé odezvy a recenze, což mi dělá radost. Že i ostatním doma pobíhají skřítci náladovníčci.

Kde všude kromě dětských knih můžeme vidět vaše ilustrace?

Kromě knih pro děti ještě v časopisech pro děti. Pravidelně přispívám do časopisu Dráček již dva roky, kam nejen kreslím, ale i píšu krátké pohádky. Pak také v učebnicích. V současné době spolupracuji s vydavatelstvím NOVÁ ŠKOLA a také slovenským vydavatelstvím Expol Pedagogika. Občas (a velmi ráda) ilustruji i soukromé projekty, které nejsou sice veřejně dostupné, ale lidé třeba chtějí pro své děti na památku nějaký ilustrovaný příběh, který je určen jen pro ně.

Prozradíte, na čem nyní pracujete?

Je toho hodně. Zrovna mi vyšla nová obrazová kniha Pecivál domácí je hrdinou léta a čekám, jak se bude líbit. Jinak pracuji na ilustracích ke svým dvěma knihám Na výletě v raketě a Dobrodružství školní aktovky, které budou vycházet v nakl. GRADA. Také na dvou dalších rukopisech dětských knih, kde si ale názvy nechám zatím pro sebe. V plánu je také obrázková kniha pro nejmenší čtenáře. Jinak ještě průběžně pracuji na ilustracích do pracovních sešitů z matematiky.

Jaké plány máte do budoucna? Na co se těšíte a kam byste se chtěla na své profesní dráze dostat?

Určitě bych chtěla v budoucnu, až to situace dovolí, jezdit na besedy s malými čtenáři a dostat se tak ještě blíž k mé cílové skupině. Společně s dětmi číst vybrané příběhy a zároveň společně zkusit vytvořit jednoduché ilustrace. Dalším mezníkem je vlastní komiks. Ten bych si jednou ráda z mého seznamu přání odškrtnula. A na co se těším? Na houbové řízky 😀 Ty mi loňské léto nebyly dopřány, tak doufám, že tento rok mi to vynahradí.


Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments