Knihy Jaro je tu! nebo Čekání na Vánoce jsou klasiky, které najdeme v mnoha dětských knihovničkách. Oboje má na svědomí Andrea Popprová, které knihy napsala i ilustrovala. Je také autorkou Průzkumníka Žárovky, kde se pracuje s prosvětlovacími obrázky, které se u dětí těší velké oblibě. A to rozhodně není vše. Jak se vlastně k takové tvorbě dostala? A co je ji bližší – psaní nebo ilustrování?
Jak jste se k ilustrování a psaní dětských knih dostala?
Pastelky byly moje kamarádky od malička, co moje vzpomínky sahají. Jako děti jsme s bráchou trávili hodiny a hodiny nad pruhy ustřiženými z malířského plátna naší maminky a zaplňovali jsme je komiksovými příběhy dvou medvídků. Nebohé medvídky pronásledovali upíři, brodili se močály, létali v balónu a zažívali nejneuvěřitelnější dobrodružství a my s nimi. Dodnes si vybavuji ten zápal, jaký jsme prožívali při vymýšlení. Bráchu čas odvál k astrofyzice a mně medvídci a pastelky zůstaly na celý život.
Co jste jako první vyzkoušela – psaní nebo ilustrování? A co dominuje nyní?
Malování jsem vystudovala na Akademii výtvarných umění. Spolu s narozením tří synků jsem začala malovat obrázky pro děti, když jsem viděla jejich nadšení. Nikdy jsem si ani nedělala nároky na to být spisovatelkou. Ale připadá mi, že se to u tvorby pro děti tak nějak prolíná, nápady na obrázky přichází spolu s příběhem, takže teď je za mnou již krom spousty obrázků i řada knížek a příběhů napsaných mou rukou. Vlastně mne to samotnou docela překvapuje.
Chtěla jste být už jako malá ilustrátorkou nebo spisovatelkou?
To je zajímavá otázka. Asi nejspíš ano. Když mi bylo asi devět, měli jsme v naší ulici partu kamarádů. A já pro ně tenkrát začala vydávat časopis. Jmenovalo se to velice originálně „Počtení s měsícem“. A tedy každý měsíc jsem dané číslo pracně opisovala a obkreslovala v počtu cca pěti kusů, neboť žádné kopírky neexistovaly. Dokonce jsem do mého časopisu sháněla vždy nějakou zajímavou přílohu, nějaký vložený dárek. No řeknu vám, byl to problém sehnat vždycky třeba pět stejných nálepek. Ale hrozně mě to bavilo a ta radost, když se kamarádi ptali po dalším čísle… 🙂
Co vás na vaši práci nejvíce baví?
Asi to, že si můžu vymýšlet různé světy a ty se s pomocí barviček a textu stávají tak nějak skutečnými.
Co považujete za svůj největší pracovní úspěch?
No nějaká ta ocenění se na mne tu a tam usmála (Loni to byla nominace na
nejkrásnější učebnici v Evropě BELMA za Prvouku z nakladatelství Fraus, před pár lety také cena nakladatele Mladá fronta za knížku Čekání na Vánoce)…. Ale stejně největší pocit ocenění své práce jsem měla při jedné besedě v České Lípě. Po besedě za mnou přišla mladá slečna, asi třináctiletá dívka. A v rukou držela knížku Čekání na Vánoce. Totálně ošuntělou a ušmudlanou. Takovou knížku, u které je jasné, že byla mnohokrát otevřená, mnohokrát v ní dětské prstíky listovaly a prožívaly ten příběh. A tahle slečna, která už příběhům Lucky a jejích brášků odrostla, si ji přinesla podepsat a říkala mi, že to je její nejmilejší knížka. Takové ocenění si myslím autor bude pamatovat navždycky.
Kde hledáte inspiraci a náměty pro vaši tvorbu?
Inspiraci nacházím vlastně všude kolem sebe a v sobě. Inspirují mne vzpomínky z dětství, život s mými třemi synky, kamarádi, příroda kolem mne…ano příroda, tam je inspirace nekonečně…
Máte k některé z vašich knih specifický vztah – je vám bližší nebo ji máte prostě jen raději? Proč?
Juj! Tak na tohle uplně nevím, jak odpovědět. Každá knížka je takové moje
dítko, do každé dám všechno, co mám…těžko říci, která je nejmilejší…
Kde všude kromě dětských knih můžeme vidět vaše ilustrace?
Kromě knížek se věnuji také ilustacím do časopisu Puntík, kam vymýšlím spolu s Pavlou Etrychovou každý měsíc příběhy Průzkumníka Žárovky.
Vedle dětských ilustrací se věnuji také tvorbě faximilií středověkých rukopisů. Což může na první pohled vypadat jako z úplně jiného soudku. Ale pravdou je, že středověcí mistři iluminátoři byli neuvěřitelně šikovní a já tohle beru jako svoji velikou školu ilustrace a fantazie. Kde můžete potkat některou mou faximilii? Prozradím vám, že půjdete-li třeba navštívit Strahovskou knihovnu, v expozici tam najdete otevřenou velikou knihu. Říká se jí Šelemberská bible. Na titulním dvoulistu je jako komix namalováno všech sedm dní stvoření světa. A je to tedy opravdu parádní podívaná, nad kterou se mi při malování opravdu tajil dech!
Prozradíte, na čem nyní pracujete?
Na čem nyní pracuji? Tak v tuto chvíli dokončuji nové příběhy Průzkumníka Žárovky do Puntíku. A pak mám rozdělány dvě knížky. Ruka se mi nezastaví a od štětečků a pastelek se kouří. Ale přeci jen zatím víc nechci prozrazovat… jsou to takové housenky v kukle, takže počkejme, až se z nich ten motýl vylíhne a ukáže se nám všem. 🙂
Jaké plány máte do budoucna? Na co se těšíte a kam byste se chtěla na své profesní dráze dostat?
Těším se asi jako všichni, že se naše dny alespoň částečně vrátí do normálního stavu. Že se zase budeme moci svobodně potkávat a užívat si blízkost druhých lidí. Moje obrázky a texty vznikají v tichu mé pracovny. To je pravda. Ale těším se, až zase budu moci knížky představovat dětem na besedách. Tahle zpětná vazba mi opravdu chybí.
A jaké jiné profesní plány do budoucna mám? Malovat, malovat, malovat…
