Spisovatelku Ivou Geckovou jsem poprvé zaznamenala při čtení knihy Velká smůla trpaslíka smůly. Nejvíce se u nás ale zapsala díky svým knihám Liška Šiška ve školce a Liška Šiška u doktora, které Beky (3,5 let) miluje. Občas také čteme příběhy o čertí babičce. Když jsem se tedy rozhodovala, koho dalšího vám v rozhovoru představím, byla to jasná volba.
Jak jste se ke psaní dětských knih dostala?
Nebylo na tom nic složitého – na třetí mateřské dovolené mi připadalo, že mám více volného času, tak jsem si sedla a konečně začala sepisovat příběh, který jsem měla vymyšlený už dlouho. Byl to příběh o malé holčičce, která ráda čte a dostal název „Florentýna a kouzelná kniha“. Když jsem příběh dokončila, zkusila jsem ho nabídnout v nakladatelství a měla jsem obrovskou radost, když mi paní šéfredaktorka psala, že si ho přečetla, že se jí líbí a že ho berou.
Chtěla jste být už jako malá spisovatelkou?
Odmalička jsem vždy hodně četla. Ale že bych chtěla být přímo spisovatelkou, to mě tehdy vůbec nenapadlo. Na střední škole jsme měli na literaturu výbornou paní učitelku, která dokázala o knihách vyprávět hodně poutavě a díky ní jsem toho za dobu studia přečetla opravdu moc. A jak jsem hodně četla, pak jsem došla k tajnému přání, které má asi většina knihomolů, že by bylo hezké sám sepsat něco, co by mohli číst ostatní. Jen jsem si na splnění toho snu počkala bezmála dvacet let😊
Co vás na vaši práci nejvíce baví?
Příběhy pro děti jsou kouzelné v tom, že dětský svět je plný fantazie a vlastně tam neexistují žádná omezení nebo úplná pravidla, na jaká jsme zvyklí my dospělí. Proč by se pod lavičkou v parku nemohl schovávat třeba tygr? Dítě vám řekne, že je to klidně možné, zatímco dospělý by si asi zaťukal na hlavu. A právě díky tomuto můžete vytvořit příběh, ve kterém je možné všechno. To mě baví asi nejvíc – že můžu popustit uzdu fantazii a najednou mohou zvířata mluvit, socha v parku může obživnout nebo může třeba sněžit jahodový krém, co já vím 😊
Kde nejčastěji hledáte inspiraci a náměty pro vaši tvorbu?
Vždycky říkám, že nápadů je spousta, stačí se jen dívat…. Nosím s sebou sešit, do kterého si zapisuji, co mě momentálně napadne. Prvotní nápad, impulz může dát třeba kousek vyslechnutého rozhovoru ve vlaku, v čekárně u doktora, novinový titulek, ….. je toho spousta. Ale velkou inspirací jsou děti samotné a jejich nápady.
Co považujete za svůj největší pracovní úspěch?
Pro mě je úspěch třeba to, že mi v nakladatelství přijmou rukopis a pak ho vydají. To mám pokaždé velkou radost a dodá mi to chuť do další práce. Velkou radost jsem měla, když jsem se dozvěděla, že moje knížka Florentýna a kouzelná kniha se umístila i v zahraniční konkurenci na 15. místě v anketě o nejoblíbenější knihu v kategorii Cena dětí (SUK – Čteme všichni 2018). Těší mě to doteď, protože Florentýna je moje prvotina. A pak mě také těší spolupráce s Českým rozhlasem, pro který jsem napsala pohádky o Čertí babičce. Ty vyšly knižně a momentálně se finišuje s audio verzí. A pak vlastně také Liška Šiška ve školce, která vyšla na Slovensku. Na to jsem pyšná. A pak mě vždy moc potěší, když dostanu zprávy od čtenářů, třeba z mateřských školek, že čtou moje knihy a líbí se jim. To je moc hezké a jsem za to moc ráda.
Máte k některé z vašich knih specifický vztah- je vám bližší nebo ji máte prostě jen raději? Proč?
No, nevím, to je jako byste se zeptala mámy, které své dítě má nejraději 😊 Přemýšlím nad tím….. asi možná bych vybrala Osla Siprda, tam je pro mě srdeční záležitost paní Markéta Vydrová, která ke knize udělala nádherné ilustrace. Ale je těžké to takto říct, každá kniha má za sebou jiný příběh vzniku, každá se mi psala jinak, je tam jiná spolupráce s ilustrátory. Každá knížka je pro mě jedinečná.
Ve kterých nakladatelstvích se můžete setkat s vašimi knížkami?
V nakladatelství Grada a v nakladatelství Triton.
Prozradíte, na čem nyní pracujete?
Pracuji na třetím díle příběhů lišky Šišky a souběžně píšu ještě jeden příběh pro děti. A mám před sebou další příběhy pro Český rozhlas, které chci odevzdat nejpozději v létě tohoto roku.
Jaké plány máte do budoucna? Na co se těšíte a kam byste se chtěla na své profesní dráze dostat?
Do budoucna se určitě nadále chci věnovat psaní knih pro děti a tvorbě pro Český rozhlas. Těším se, až zase budu moct přijet do knihoven na besedy s dětmi prvních stupňů, které dělám moc ráda. Dětští čtenáři jsou vždy bezprostřední, vždy z nich sálá velká energie a jsou studnicí skvělých nápadů. A další meta je pro mě kniha pro dospělé čtenáře, příběh už by byl, teď ještě najít čas a napsat ho…
