Když je v lednu zahlédla informaci, že bude vycházet nový časopis s názvem Špuntík, celkem mě to zarazilo. V té době měl oblíbený dětský časopis PUNTÍK problémy, protože jeho vydavatel se dostal do insolvence. A nevědělo se, co bude dál. Lidé z redakce Puntíku se snažili časopis zachránit a převést jinam, ale žádné oficiální informace nebyly a prosincové číslo tak vůbec nevyšlo. A právě v tu dobu vydavatelství A 11 oznámilo, že vydá svůj nový časopis s názvem Špuntík.
Už na první pohled mi přišel hodně podobný. A to jak názvem (Špuntík – Puntík), tak grafikou. Rozhodli jsme se tedy první číslo koupit, abych zjistila, jestli je podobný i uvnitř. Časopis Puntík byl mezitím obnoven a jeho nový majitel vyzval Nakladatelství A 11, aby název změnilo, ale to si trvalo na svém, že to žádná podobnost není. Soud ale nakonec uznal, že podobnost s Puntíkem tam je, jedná se o nekalou soutěž a časopis Špuntík se proto přejmenoval na Špuntíci. A další vývoj? To se teprve uvidí…
Obsah časopisu
V časopise najdeme ilustrace Michaely Bergmannové, kterou my doma známe například díky knize Žil byl kdysi kdesi. Nejedná se tedy o směsku autorů a ilustrátorů, jak je u jiných dětských časopisů zvykem, ale všechny obrázky má na svědomí jedna osoba.
V časopise se děti setkají s prasátkem Kvikem, myškou Mínou a pejskem Špuntíkem, kteří je budou celým magazínem provádět.
Obsahem časopisu je například malované čtení, což je psaný text, kde jsou některá slova nahrazena obrázkem, aby se mohly čtení zúčastnit i děti.
Pokud jsou děti milovníci spíše klasického textu, může je zaujmout pohádka, která je v časopise přibližně na 1 stranu.
Jedna dvostránka je věnovaná tvořivé aktivitě – najdeme zde fotonávod, jak si mohou děti něco vyrobit. V prvním čísle napříkald sněhulák z ponožky.
Uprostřed je také vystřihovánka, kde si děti mohou sestavit třeba hlavní hrdiny. K tomu je připojena také omalovánka.
Dále v časopise najdeme různé zábavné úkoly jako hledání stínů, bludiště, hádanky, hledání dvojic či tetris.
Nechybí úkoly, při kterých se děti něco učít (například opačné významy, počítání či říkanky).
V časopise se nachází také tématická stránka, kde se děti něco nového dozví (například o tom, proč pláčeme a proč nám tečou slzy).
A zapomenout nemůžu ani na Otu Popletu, který hezky maluje, ale lecos poplete. Na dvojstránce tedy děti hledají různé nesmysly a nelogické obrázky.
Cena a dostupnost
Časopis můžete zakoupit na novinových stáncích. Jedno číslo stojí 39 Kč, vychází každý měsíc a má 44 stran. Samozřejmě existuje i předplatné, které vás vyjde na 344 Kč / rok.
Celkové hodnocení
Časopis Špuntíci (původně Špuntík) mi přijde hodně podobný nejen Puntíkovi, ale také časopisu Sluníčko. Obálka Špuntíků mi přijde podobná právě Puntíkovi, což také potvrdilo mnoho lidí, kteří si ho dokonce spletli nebo si mysleli, že jde o pokračování Puntíka. Obsahově mi pak přijde hodně podobný Sluníčku.
Abych někomu nekřivdila, tak je pravda, že mnoho dětských časopisů má obsah podobný. Prosvětlovačky, malované čtení i jiné aktivity jsou prostě populární, a tak se objevují na více místech. Většinou ale mají periodika kromě toho i něco originálního, svého. A to jsem, bohužel, u Špuntíků nenašla.
Co se týče formátu, tak ten je rovněž podobný jako u Sluníčka – stránky jsou z jemného papíru, jen uprostřed je vystřihovánka na tvrdém. V případě Špuntíků je ale papír hodně jemný, takže to spíše vypadá na lacinější zpracování.
U nás tedy časopis úspěch neslaví. Své určitě sehrálo to, že mi přijde nečestné takto zneužít dobré jméno Puntíka. Ani Beky (3,5 let) ale časopis nezaujal, a to situaci okolo nezná. Jednou jím prolistovala a už se pak k němu nevrátila, i když ji ležel před nosem (přitom má dětské časopisy moc ráda).
Jsou to obyčejné hyeny. Chudáci lidi co si tohle omylem koupí.