V posledních měsících se nám dostalo do ruky spoustu knih od Daniely Krolupperové – například Vánoční tramvaj, Sněhová víla, Vánoční pohádka nebo Jde sem lesem. Knihy jsou určené pro předškoláky i školáky. Mnohé jsou vhodné také jako první čtení pro prvňáčky, takže se s nimi spousta dětí pravděpodobně setká. A proto jsem autorku oslovila, aby nám svou tvorbu trochu přiblížila.
Jak jste se ke psaní dětských knih dostala?
Pořád jsem si vymýšlela příběhy. Jak jsem se naučila psát, začala jsem je zapisovat. Do té doby jsem je kreslila.
Chtěla jste být už jako malá spisovatelkou?
Ano.
Na Vaše knížky narážím v poslední době stále častěji. Kolik jste jich už vydala? Byl loňský rok v tomto nějak výjimečný?
Dětských knih jsem napsala kolem pětatřiceti, některé vyšly i vícekrát. Právě teď (v pátek 12. 2.) mi například podruhé vyšla knížka pro starší děti Společenstvo klíčníků. S nádhernou novou obálkou od Barbory Kyškové, která knížku ilustrovala. Loňský rok nebyl nijak výjimečný.
Co vás na vaši práci nejvíce baví?
Fantazie, hra s češtinou a hlavně dobré konce. Těch máme v poslední dobře hodně zapotřebí. Všichni, nejen děti.
Kde nejčastěji hledáte inspiraci a náměty pro vaši tvorbu?
Inspirativní je úplně všechno. Procházka v lese, kde člověk potká Mechovou vílu (vyjde na jaře v nakladatelství Pikola), nebo běžné dětské zlobení, které zapříčinilo vznik knížek jako např. Sedmilhář Josífek nebo Josífkův pekelný týden.
Co považujete za svůj největší pracovní úspěch?
Za největší úspěch považuji, když knížka dítě osloví a něco mu dá. Například, když mi maminka malého Pavlíka vyprávěla, že syna nedostane k zubaři jinak než s knížkou Sedmilhář Josífek. To mě skutečně dojalo, neboť taky chodím k zubaři jen s velkým sebezapřením. Vždycky mě potěší, když se dozvím, že se úryvek některé z mých knížek ocitl ve školní čítance. Bohužel se to ale dozvídám výhradně náhodou, neboť autoři čítanek neoznamují ani vydavateli, natož autorovi, jaké texty v čítance použili. Jen jedinkrát jsem se to dozvěděla před vydáním – od nakladatelství Fraus.
Máte k některé z vašich knih specifický vztah- je vám bližší nebo ji máte prostě jen raději? Proč?
Z těch posledních mám ráda knížku Polštářoví podvodníci (Mladá fronta 2019). Je to humorný, skoro komediální příběh o vážném tématu – jak virtuální realita, která nemusí mít nic společného se skutečností, ovlivňuje svět dnešních dětí. Příběh vychází z pohádkového kouzla a jeho použitelnosti v běžném životě puberťáka. Je v něm řada komických situací, při psaní jsem se bavila.
Ve kterých nakladatelstvích se můžete setkat s vašimi knížkami?
Mým první nakladatelem byl Albatros, tenkrát ještě pouze nakladatelství dětské knihy. Později jsem začala vydávat i v Mladé frontě, v Portálu, v Euromediích (Pikola) a letos mi zřejmě vyjde knížka i v Argu.
Co ráda děláte, když si chcete od psaní trochu odpočinout?
Od psaní odpočívám velmi často, protože samozřejmě musím také pracovat. Psaní dětských knížek je vzhledem k výši honorářů pouhým koníčkem. Po práci mě jako každou mámu tří dětí ještě čeká spousta práce v domácnosti. Když byly děti malé, byl pro mě čas na psaní hotovým svátkem. Jak děti rostou, mám přirozeně času na svůj koníček podstatně víc. Pokud si chci odpočinout od všeho, sportuji.
Prozradíte, na čem nyní pracujete?
Právě jsem dokončila další z příběhů malého Bubáčka, který by měl vyjít letos na podzim v nakladatelství Albatros. Knížka se jmenuje Bubáček a zlobivá závěj a, jak patrno z názvu, odehrává se na sněhu. Nyní pracuji na dalším dobrodružství policejního křečka.
Jaké plány máte do budoucna? Na co se těšíte a kam byste se chtěla na své
profesní dráze dostat?
Nejvíc ze všeho se těším, až pomine stávající neutěšená situace a život se vrátí do starých kolejí. Až bude zase normální setkávat se bez roušek a chození do školy nebude pro děti nesplněným snem. Až budu opět smět přijít mezi děti na besedy. Pevně doufám v obyčejný všední život. Mým jediným plánem, přáním a cílem je dělat radost dětem. Doufám, že moje příběhy budou dál oslovovat malé čtenáře, budou je bavit a přinášet jim i špetku nenásilného poučení.
