Aneta Žabková je filmová režisérka, která získala za svou tvorbu řadu ocenění. Kromě toho se věnuje také ilustracím dětských knížek u různých vydavatelství. A přispívá i do dětských časopisů, napříkald Tečka nebo časopis Puntík, kde ztvárnila námi oblíbené Mylišáky.
Jak jste se k ilustrování dětských knih dostala?
Na první mateřské jsem měla silné puzení, že musím něco dělat, tvořit. Napsala jsem do redakce dětského časopisu Sluníčko, které v té době vedla Eva Bavorová, nyní jedna z mých dobrých kamarádek a „maminka“ časopisu Puntík. Moje obrázky se jí líbily a já tak pronikla do světa dětské ilustrace. Později jsem začala ilustrovat dětské knihy, už je to sedm let. Teď už máme doma druhé děťátko, nevysadila jsem a ve volných chvilkách se snažím pracovat.
Chtěla jste být už jako malá ilustrátorkou a výtvarnicí?
Od mala jsem ráda kreslila, ale až někdy ve třeťáku na gymnáziu jsem cítila, že bych se kreslením chtěla i živit. Naši mě moc podporovali. Jako malá jsem chtěla být zpěvačka.
Co vás na vaši práci nejvíce baví?
Miluju, když dodělám ilustrace a napjatě čekám, kdy kniha konečně spatří světlo světa! Baví mě, že si dovedu zhmotnit svůj vymyšlený svět, do kterého bych se někdy opravdu ráda teleportovala. Ilustrování je velká fuška, chce to mít hodně nápadů, trpělivosti a taky dobré pozadí, na kterém to všechno odsedíte.
Co považujete za svůj největší pracovní úspěch?
Asi největší úspěch se asi netýká mých knižních ilustrací, ale mého autorského animovaného filmu Chybička se vloudí. Film jsem v roce 2008 natočila na FAMU, kde jsem 6 let studovala. Chybička se vloudí je krátký animák, který je inspirovaný záměnou miminek v porodnici v Třebíči. Film měl velký úspěch, vyhrála jsem s ním pár tuzemských a mnoho zahraničních festivalů. Největší radost jsem ale zažila v Pekingu, kde jsem se z úst jednoho univerzitního ředitele dozvěděla, že Chybičku pověsili na jeden čínský web a shlédlo ji přes třičtvrtě miliardy lidí- škoda že jsem za shlédnutí nedostala aspoň desetníček. 😀
Máte k některé z vámi ilustrovaných knih specifický vztah – je vám bližší nebo ji máte prostě jen raději? Proč?
Osobnější vztah mám asi ke knize Pohozené kšandy kamaráda Standy, protože ji napsala moje máma Damar Kýrová. Je to legrační knížka básniček s celostránkovými barevnými ilustracemi. Na jaře nám s mámou vyjde volné pokračování s názvem Otrapové, škodiči, naschválníci, prudiči. S mámou je radost spolupracovat, má výborné nápady a její básničky přímo vybízí k obrázkům.
Kde všude kromě dětských knih můžeme vidět vaše ilustrace?
Už přes tři roky ilustruji do časopisu Puntík, kde kreslím Mylišáky, jejichž příběhy píše moje máma. Puntík je taková srdeční záležitost asi nás všech, co se na časopise podílíme. Pokaždé se nemůžu dočkat, až se nové číslo objeví ve schránce. Kreslím i do sourozenecké Tečky. Také pravidelně maluji filmové klapky pro Zlínský filmový festival. Moje sestra Nela krásně vyšívá a dělá autorské brože pod značkou SIREN a nedávno si vzala do parády i některé moje obrázky. Když mám volno, ráda si jednou za čas namaluji nějaké malé plátno a s dcerkou Lili, které je 8, malujeme akrylovými barvami dřevěné domečky, které si vystavujeme na parapetu v obýváku, to nás hrozně baví!
Prozradíte, na čem nyní pracujete?
V současné době ilustruji svoji první dětskou autorskou knížku pro Albatros. Jsem zvědavá, jestli se bude dětem líbit. V psaní nejsem vůbec kovaná, ale nápad jsem musela hodit na papír, než upadne v zapomnění. Zláte obrázky, to Vám tedy řeknu…
Jaké plány máte do budoucna? Na co se těšíte a kam byste se chtěla na své profesní dráze dostat?
S manželem připravujeme animovaný film, na ten se moc těším, i když nás asi čekají perné chvilky. Mám nějaké nápady na další knížky, doufám, že na ně při dětech najdu čas!
