ČTENÍ: Indigové pohádky

O indigových pohádkách jsem už párkrát slyšela, ale nikdy jsem se nepídila po tom, co to vlastně je. Myslela jsem, že je to prostě jen další pohádková knížka pro děti, kterých už máme doma plno.

Pak mi ale nabídla jejich autorka Martina Mia Svobodová, jestli se na knížku nechceme podívat blíže. A já zjistila, že jsem se svým soudem byla mimo. Knížka je totiž víc než jen sbírka pohádek a rozhodně není jejím cílem děti „jen“ pobavit…

Obsah knihy

Knihu tvoří celkem 9 pohádkových příběhů. Nejsou to ale obyčejné příběhy. V každém se ukrývá i něco navíc, protože jak je uváděno přímo v knize: „pohádky oslavují lidskou kreativitu, svobodu, individualitu i víru v celek a přesvědčení, že vesmír je dobrý“.

V pohádkách tedy najdete pokaždé poselství či radu, které se hodí jak pro děti, tak i pro dospělé. Jedná se přitom o krásné myšlenky a situace, se kterými se člověk reálně setkává, takže se nemusíte bát, že by knížka byla nějak moc vyhrocená či duchovní.

Příběhy jsou doplněny o nádherné celostránkové ilustrace, přičemž každý příběh ilustroval jiný autor. Kniha je tak směsicí různých výtvarných stylů, což opět jen zvyšuje její atraktivitu.

Jak Jácinka moc chtěla malovat

První příběh je o holčice, která často říkala „Já cííí“, a proto se jí přezdívalo Jácinka. Jednou se rozhodla, že bude malovat a řekla mamince, že chce na narozeniny výtvarné pomůcky. Dostala však úplně jiné dárečky, což ji rozzlobilo. Utekla do parku, kde potkala své kamarády, kteří ji zvali, ať se k nim přidá, že bude zábava. Naštvaná Jácinka ale trucovala a nikam nešla. Poté zjistila, že kamarádi šli tvořit obraz. Kdyby se tedy trochu více dívala kolem sebe, její přání malovat se mohlo lehce splnit…

Jak si skřítek Kvítek nechtěl zdobit domeček

Druhá pohádka je o skřítcích, kteří se chystají na Vánoce. Rozhodnou se, že si vyzdobí své domečky barevnými světýlky a na Štědrý den je společně rozsvítí. Všem ve vesničce se nápad líbil, až na jednoho skřítka, který odmítl svůj domeček nazdobit a nikdo s ním nic nezmohl. Když skřítci pak chtěli své chaloupky rozsvítit, elektřina bouchla a všechny domečky shořely. Naštěstí zůstal domeček od skřítka, který zdobení odmítl, a tak měli všichni kde bydlet. Někdy je hot dobré dělat věci jinak než ostatní…

Jak se stromeček chtěl stát velkým

V třetím příběhu se setkáváme se stromečkem, které je malý a hodně ho to trápí. Často se totiž stává, že na něj zvířátka šlapou nebo dokonce čůrají. Vydá se tedy do světa, aby se zeptal nejvyššího stromu, jak má udělat, aby byl taky velký. Nakonec zjišťuje, že hlavní je být jedinečný a sám sebou.

Jak se klučík Cvrčík učil dělat auto

Cvrčík dostane od dědečka úkol, ať vyrobí z papíru autíčko. Hned se pustí do tvoření, ale výtvor se mu moc nepovedl – auto bylo šišaté, střecha nakřivo… Chlapeček tedy šel raději do papírnictví, koupil vystřihovánku a udělal autíčko z ní. Jenže dědovi se nelíbilo. Chlapeček proto koupil lepší vystřihovánku, ale děda opět nebyl spokojený. Nakonec tedy ukázal svůj první výtvor a děda byl v sedmém nebi. Pokud totiž něco děláme s láskou, děláme to tak, jak nejlépe umíme…

Jak prasátka hrála na babu

Prasátka si hrají se svým kamarádem koníkem na babu. Po čase je ale hra přestává bavit, protože koník je mnohem rychlejší než vypasená prasátka. Pošlou tedy koníka pryč, že už si s ním nechtějí hrát. Koník je moc smutný, ale přání respektuje a odejde. Pak ale jedno prasátko spadne do studny a jen díky koníkovi se dostane ven. Každý tedy umíme něco jiného a to je jen dobře…

Jak mašinka Růženka opustila koleje

Šestý příběh se točí okolo mašinky Růženky. Celý život slýchává, že nesmí nikdy opustit koleje. Jednou ji však přemůže zvědavost a z kolejí sjede. Ocitne se na nádherné louce plné barevných květin, kde nechybí ani různá zvířátka. Své nadšení hned sdělí i dalším mašinkám, které se také na louku vydají, a tak se stane, že k lidem některé vláčky vůbec nedojedou. Lidé tedy vyrazí do práce pešky a přitom i oni narazí na krásnou louku. Někdy je prostě dobré vyjet ze zajetých kolejí…

Jak klučík Šmudlík ujel na banánu

Chlapeček Honzík nerad uklízí a podle toho vypadá i jeho pokojíček. Všude se povalují různé hračky, oblečení, ale také zbytky jídla, a tak se není čemu divit, že jednou Honzík uklouzne na slupce od banánu. Zapadne do hromady věcí, že ho ani maminka nevidí. V tu chvíli zjistí, že je vlastně prasátko, což se mu nelíbí. Pustí se tedy do úklidu a jak ho dokončí, tak se z něj opět stává chlapeček. Ono prostředí, ve kterém žijeme, je pro nás přeci jen důležité…

Jak ořešák přišel o kamaráda

Na louce vedle sebe rostou dva stromy. Jeden je ořešák, který mají lidé moc rádi, protože jim dává každý rok spoustu ořechů. Druhý strom neplodí nic, a tak se o něj lidé nezajímají. To se však změní ve chvíli, kdy si jedna maminka všimne, že stíní jejich milovanému ořešáku. Rozhodnou se neužitečný strom pokácet. Od té doby ale ořešák žádné ořechy neplodí. Lidé totiž pokáceli strom, který jej chránil před větrem a nyní není, kdo by ho ochránil a strom chřadne. Jak se říká, každý má na světe své místo. A i zdánlivě neužitečný strom může mít důležité poslání…

Jak Bumbác nakopl míč a dostal za to šišku

Poslední pohádka vypráví o chlapci, který je nešikovný, a tak mu všichni říkají Bumbác. Děti si s ním kvůli jeho nešikovnosti nechtějí ani hrát, což ho moc trápí. Jednoho dne potká kořenářku, a ta se rozhodne mu pomocí. Dá Bumbácovi šišku jako amulet a tvrdí, že už nikdy nebude nešikovný, když bude mít šišku u sebe. Od té chvíle když se Bumbác do něčeho pouští, pohladí šišku a věří, že mu pomůže, aby se nic zlého nestalo. A ono to funguje! Pak mu ale stařenka prozradí, že šiška není vůbec kouzelná. Důležité je si věřit, že něco dokážeme….

Formát knihy

Kniha má velikost podobnou formátu A4. Listy jsou z kvalitního papíru Luxurious mat, který je tvrdší, takže je kniha celkem odolná. Na druhou stranu je díky tomu i těžší.

Cena a dostupnost

Kniha stojí 399 Kč a můžete ji zakoupit na e-shopu semtamindigo.cz. Kromě tištěné verze existuje i audio podoba (2CD), které můžete rovněž na uvedené webu zakoupit.

Celkové hodnocení

Při prvním prolistování knihou jsem měla trochu smíšené pocity. Ilustrace jsou sice krásně barevné, pestré a ke každému příběhu jiné, ale přišly mi trochu přeplácené, že jsem se v nich až ztrácela. Jakmile jsme se ale začetli do příběhu, vše do sebe začalo hezky zapadat. Pokud se člověk podívá na jednotlivé stránky pečlivěji, je to hned jiné.

Příběhy jsou zajímavé, čtivé a trochu odlišné od běžných pohádek. Líbí se mi, že mají hlubší myšlenku, která člověka nutí trochu přehodnotit své jednání a myšlení. Kniha tak není jen o zábavě, ale může čtenáře někam posunout nebo mu dodat odvahu.

Knihu čteme společně s Beky a ta teda ještě ty moudra moc nepobírá, jde ji především o příběh. Ale i tak si ji oblíbila. Hlavně pohádka o Jácince ji učarovala. Možná proto, že podobné situace doma zažíváme také. Ono kdo s dětmi neslyší pořád „já chci“, že…

Kniha je psaná zajímavým jazykem – najdete zde různé moderní slovní spojení, které budou dětem určitě blízké, stejně jako zastaralá slova. Celkově mi přijde, že si autorka s jazykem hodně pohrála a v příbězích najdete i všelijaké novotvary. Je jen škoda, že někdy je slovosled trochu kostrbatý a obrázky jsou trošku výraznější než text, a tak se část příběhu třeba čte hůře.

Kniha je vhodná pro děti i dospělé. Bude určitě krásná i jako dárek, pokud chcete někomu udělat radost. Součástí je také pexeso, stylová záložka a omalovánka – vše samozřejmě s motivem indigových pohádek.